O buchtě
Buchta se nafoukla a zezlatověla. Třešně se ztrácely mezi kopečky těsta. Polkla jsem. Hle, vidím svou skrčenou postavičku v odrazu tmavé elektrické trouby. Koukám, jak koukám na kypějící buchtu. Ruce mám překřížené a v ústech mnoho slin bez chuti.
Ráno mě probral nepříjemný sen. Chtěla bych zrušit sny. Zrušit snění.
Buchta zívla,...
"Sedni si... Dáš si něco? Čaj? Cigáro?"
"Ani za nic," říkám, leč v dalším okamžiku mi noha ujíždí po kluzkém kameni a já celým svým rozžhaveným tělem padám do chřtánu zosobnělého ledu. Voda mě uvítala ostrým řezavým sevřením, plíce se stáhly při prvním tempu roztažených paží. Při druhém tempu se kůže nadechla vody a napumpovala ji euforickými endorfiny. Bože, tohle je boží. Boží voda.
Zavřela dveře, zamkla, stáhla žaluzie, rozsvítila lampičku, přešla k polici a sáhla po dřevěné krabici. Krabice byla vyvedená z tenké dřevotřísky, lakovaná. Horní víko se vytáhlo ze žlabů a objevil se obsah. Hromada skrčených papírků s modrou změtí naškrábaných písmen. Položila krabici na zem, vytáhla blok a propisku. Ve spáncích jí vztek vyťukával...
Dnes jsem byla v tichu, snažila jsem se zbytečně nemluvit.
Živago
Žihadlo
Je po deváté večer, den se uklidnil a zchladnul. Sedím na parapetu v noční košilce, která není tak půvabná a nevinná jako v pejskovi a kočičce. Jemně vane.
Proto čteme, hledáme svůj život, či život jiných, který bychom mohli ukrást. Zase svítí kulaté lampy.