Básně 2016, 2015...př.n.l.

18.02.2018

22162662016 / 2016

soucit jako otrávená past,
hluboká, temná, zahnisaná, potřísněná slzami.
rozkročené nohy, vhledy růžolících orgánů,
hrudky rudé kůže za nehty,
hmota tvého krku,
kterou objímám pevně,
noční křik v útrobách černé hrudi,
svíjející se hadi v krku,
proražená lebka tupým nástrojem,
vzdávající se měkké tělo.

blesk natrhl prostor,
zastavil tlukot srdce
na pár úděsných vteřin.
žlutá planeta nad hlavou,
zlomená křídla ptáka

Nuda / 2016

Jako pavučiny na mozku
spoutané v prostoru,
mé myšlenky
a hrdlo sklenky
v odporu.
Krví zmoklé oči
pročesané prsty
skrz ty
řezy úst,
ty nechtějí srůst.
Obejmout z
rozepjatých paží,
do nichž se snaží
v křiku krutém
hřeby vkroutit
tupým vrutem.

Těla / 2015

Ta přitažlivost, jako dravá šelma,
mě k tobě táhne skrz to trní
zhmožděného těla.
Jen ti hledím do očí, koukám na tvou kůži,
jak se rýsuje po svalech a kostech.
Dráždí mě závislost na tvém těle,
připoutaném ke mřížím,
kde už rez kvete do tvaru světadílů.
Drápu se z hnízda,
z těch ohnutých spárů opeřence padlého z nebe.
Vidím za obzorem krvavý stín a trs vyrvaných vlasů.

Epicentrum / 2015

Tvá slova jsou jako svrab.
Výraz jak otevřený hrob.
Tiše kráčej po okraji,
Kde zástupy padají
Mezi Květy zla.

Ze střech Vrků,
Na nohách cizí boty
A lano kolem kru.

Nečti / 2015

A pak když se dívám na ta zmrzačená mrtvá torza
Ještě teplá,
Ten tupý vpich mě pokaždé zašimrá v nitce myšlenky.
Vyjmula bych zalátanou srdeční hmotu
A schovala do dřevěné skřínky,
Sepjala zámek,
Zpřetrhané linky
A letmý vánek
Kytarových strun,
Co už nerození
Prázdný dům,
Pak vroucí tělo
Vydej snům.

Vryp / 2015

Jednou jsem si vryla kříže do paže.
...
V tom rudém plotu
Dvě vojska stála,
Zařezaně seřazená,
Žhnoucí bolestným škubem,
Polechtávaná kyslíkem,
Obdivována zrakem
A pokoušena otázkou,
Kolik toho ještě snesou.
Po boji odpadly strupy,
Růžové výšivky v kůži,
Ty obrazce s pamětí.
Někdy na slunci jizva vrhne lesk,
Jako něžné tetování,
Už jen šeptající.