Básně 2014, 2013...př.n.l.

18.02.2018

Útok / 2014

Neřvi mi do očí,
Zvýšené obočí,
Oni se osočí,
Že bráním se pěstmi,
Víš,
Že se nebiju,
Ale fackou ti klidně
Protáhnu ksicht
Z obou hledí,
Až mě z toho
Dlaně svědí.
...
Koukám do zrcadla.

Podsvětí / 2014

Napočítám do pěti,
Než vylezu z podsvětí.

Muž na měsíci / 2013

První hvězdy dopadly na černou tkáň vesmíru,
Žáby, vzdálený opar ohně hladí noc,
Téměř léto,
Nemůžu se nabažit,
Celou zimu jsem chtěla tohle,
Celou tu dlouhou, urputnou, řezavou, vraždící zimu.
Měsíc není v úplňku, leč září jako reflektor.
Ztroskotaní lidi na Měsíci udržují tmu,
Krky žab v rtuti, v houbě, s kořeny skrz naskrz,
Stromy spojené myšlenkou z mechu.
Zdolávám trať minových luk s kudlankami bezbožnými,
S náložemi na hýždích a hrdých hrudnících.
Sirény přepjatého mozku,
Z nozder kapky teplé krve do důlku horního rtu,
Rudý rybníček pokleslých miniatur,
Neposlušná slova tlející od úst...
Jen vzpomínky na minulé životy,
Na fáze učení, mučení, bučení...
Na tom nezáleží, jakmile to vím.
Je noc, noc za všechny prachy.

Divně popsaný den / 2012

V hlavě definice a cáry dnešních řečí,
Na nebi pálí úplněk díru do zdi vesmíru.

Řev a hysterie jsou vzácné a vzdálené mi,
Přesto dnes, když hájila jsem zaníceně
Svou tklivou Myšlenku,
Říkám: Klidně roztřískej tu sklenku,
Dáme do držky si venku!

Soud loudal ze mě lano,
Co je psáno, to je dáno,
Že vše to bylo zpřetrháno,
Dál ...

Stále kape / 2011

Svírají mě kleště
Neustálého deště.
Den, dva ještě
A budu z toho vřeštět.
Věznice z cihel obestavěla
Hrudník.

Postupně / 2011

A tak jsem řekla všechno to
Špatné a bolavé, co mě v hloubi
Sralo.

A pak jsem litovala, že jsem
Promluvila o tom špatném a bolavém
V hloubi, co mě sralo.

A pak mi došlo, že jsem
Špatná a bolavá
A že se v hloubi seru.

A pak mi bylo konečně dobře.